Get Adobe Flash player

Pět “Tibeťanů”: první cvičení

"První ritus" je velmi jednoduchý. Má jediný účel: urychlit otáčení jednotlivých center. Děti to při svých hrách dělají stále.

Postavíte se zpříma a rozpažíte ruce rovnoběžně se zemí. Pak se otáčíte kolem své osy, až se vám lehce točí hlava. Důležité je, abyste se otáčeli zleva doprava, jinými slovy ve směru hodinových ručiček.

Většina dospělých se bude zpočátku otáčet jen asi šestkrát, než se jim zatočí hlava. Jako začátečník se také nepokoušejte o víc. Jestli máte potom chuť si sednout nebo lehnout, protože se vám příliš točí hlava, udělejte to. Já jsem to také udělal. Provádějte zkrátka tento první ritus pouze tak dlouho, než se vám začne točit hlava. Postupem času, když budete pravidelně provádět všech pět ritů, budete se moci točit stále vícekrát a pocit točení hlavy bude stále víc ustupovat.

Aby se tento pocit zmenšil, můžete použít pomůcku, kterou užívají tanečníci nebo krasobruslaři. Než se začnou otáčet, soustředí se na jeden bod přímo před sebou. Když se pak otáčejí, udržují očima kontakt s tímto bodem tak dlouho, jak je to možné. Když jim zmizí ze zorného úhlu, protože hlava se točí spolu s tělem, rychle ji otočí a opět se na něj soustředí z druhé strany. Tento bod jim pomáhá neztratit orientaci a rovnováhu.

Když jsem byl v Indii, ohromoval mě pohled na maulávijáhy, nebo známějším termínem tančící derviše, jak se v náboženské extázi ustavičně točí dokola. Když jsem začal praktikovat tento první cvik, vzpomněl jsem si ve spojení s derviši na dvě věci: že se otáčejí všichni vždy jen jedním směrem a že i staří dervišové na mě působili mužným, silným, zdravým dojmem daleko víc než většina mužů stejně starých.

Když jsem o tom mluvil s lámy v klášteře, potvrdili mi, že otáčení dervišů má skutečně velmi blahodárný účinek, ale může být také nebezpečné. Vysvětlili mi, že otáčení přes míru může některé z čaker “předimenzovat", což může vést k vyčerpání. Proud vitální energie se zprvu zrychlí, ale pak se zablokuje. Vybuzení a pozdější útlum způsobují zvláštní psychický stav, který podle mne derviši mylně spojují s duchovním nebo náboženským zážitkem."

“Lámové naproti tomu," pokračoval plukovník, “se neotáčejí až k excesu. Zatímco vířící dervišové se otáčejí často několiksetkrát, lámové jen dvanáctkrát, maximálně jednadvacetkrát, což pro stimulaci vířivých center energie v těle naprosto stačí."

 

 

Pět “Tibeťanů": druhé cvičení

Na první ritus," pokračoval plukovník, “navazuje druhý, který také stimuluje všech sedm čaker. Je dokonce ještě jednodušší. Při druhém cviku si lehneme na rovný kus země obličejem vzhůru. Doma si můžeme lehnout na koberec nebo na nějakou měkkou podložku. Lámové provádějí ritus na něčem, čemu říkají modlitební kobereček. Je asi 60 cm široký a 1,8 m dlouhý, celkem tlustý a je utkaný z vlny a nějakého druhu rostlinného vlákna. Jeho jediným účelem je izolovat tělo od chladné země. Avšak všechno, co lámové činí, má náboženský charakter, proto název modlitební kobereček.

Když ležíte rovně na zádech, natáhněte ruce podél těla dlaněmi dolů, přičemž prsty jsou pevně vedle sebe. Potom pozvedněte hlavu a zatlačte bradu do prsou. Zároveň zvedněte nohy do svislé polohy. Záda zůstávají zcela na zemi. Jestli to dokážete, můžete nohy natáhnout dál směrem k hlavě. Kolena mají být při tom naprosto rovná. Pak pokládejte pozvolna hlavu i nohy zpátky na zem. Uvolněte všechny svaly a zopakujte cvik ještě jednou, aniž byste se příliš namáhali.

Při opakování každého cviku dodržujte pravidelný rytmus dýchání: nadechněte se, když zvedáte hlavu a nohy, a zvolna vydechněte, když je pokládáte. Mezi tím, když odpočíváte a uvolňujete svaly, dýchejte pravidelně v normálním rytmu. Čím hlouběji dýcháte, tím lépe. Jestliže máte trénované břišní a zádové svaly, cvičte s nataženýma nohama. Pro ty, kteří to nedokáží, je však možné provádět cvik s nohama mírně pokrčenýma.

Jeden z lámů mi vyprávěl, že když se poprvé pokoušel cvičit, byl tak starý a zesláblý, že nemohl natažené nohy vůbec zvednout. Tak začal tím, že je zvedal ohnuté, takže nahoru trčela jen kolena. Postupem času byl ale stále více schopen nohy zvedat, až mohl asi po tříměsíčním cvičení bez námahy udržet nohy ve správné pozici."

“Tento láma vzbuzoval můj obdiv," řekl plukovník. “Když mi to vyprávěl, zářil zdravím a spokojeností, ačkoli jsem věděl, že je mnohem starší než já. Z čisté radosti z "námahy" vynášel pravidelně na zádech náklad zeleniny vážící dobrých padesát kilo ze zahrady do kláštera, který ležel o sto metrů výš. Chodil pomalu, ale nezůstal ani jednou po cestě stát a odpočívat. Když dorazil, nezdál se být ani trochu unavený. Když jsem se o totéž pokusil poprvé já, musel jsem se zastavit alespoň dvanáctkrát, abych nabral dech. Později jsem však dokázal vystoupat právě tak bez námahy jako on a dokonce bez hole, ale to je už jiná historie."

 

 

Pět “Tibeťanů": třetí cvičení

“Třetí ritus se má cvičit bezprostředně po druhém. Je také velmi jednoduchý. Musíte klečet na podlaze s napřímeným tělem a opírat se prsty u nohou. Ruce leží po straně trochu zezadu, dlaněmi na stehenních svalech.

Pak zvolna skloňte hlavu a zátylek dopředu a přitáhněte bradu k hrudi. Potom hlavu opatrně zakloňte dozadu, ale jen tak daleko, jak je vám to příjemné. Zároveň nakloňte páteř trochu dozadu. Během zaklánění si pomáhejte tím, že se opřete pažemi o stehna nebo o hýžďové svalstvo. Pak se navraťte do výchozí pozice a začněte ritus znovu.

Stejně jako u druhého cviku i zde byste měli dbát na rytmus dýchání. Zhluboka se nadechněte, když se zakláníte a vydechněte, když se vracíte do výchozí pozice. Hluboké dýchání je nanejvýš prospěšné, naplňujte proto plíce co nejvíc.

Pozoroval jsem při společném provádění tohoto ritu více než 200 lámů. Aby odpoutali pozornost od všeho vnějšího, zavírali oči, a mohli se tak plně koncentrovat. Před tisíciletími objevili lámové, že všechny odpovědi na tajemství života se nalézají uvnitř nás. Objevili, že původ všech věcí, které ovlivňují a vytvářejí náš život, je v nitru každého člověka.

Západní člověk nebyl nikdy schopen tomuto pojetí porozumět. Domnívá se, stejně jako jsem se domníval já, že náš život je formován nekontrolovatelnými silami materiálního světa kolem nás. Většina lidí na Západě například věří, že je to přírodní zákon, že naše těla musejí stárnout a chátrat. Lámové ale došli vnitřním poznáním k vědomí, že je to iluze, předpověď, která naplňuje sebe sama.

Lámové, obzvlášť ti, kteří obývají tento zvláštní klášter, vykonávají pro svět velmi důležitou práci. Tato práce však není ve fyzické, ale v astrální rovině. V této rovině pracují pro lidstvo na celém světě. Je to rovina, která leží vysoko nad vibracemi fyzického světa a je silným ohniskem, v němž se jen s malou ztrátou energie dosahuje mnohého.

Jednoho dne svět s údivem procitne, aby spatřil zatím netušené věci, které se postupně připravovaly prací lámů a jim podobných. Rychle se blíží doba, kdy nastane nový věk a objeví se nový svět. Bude to epocha, v níž se člověk naučí uvolnit své mocné vnitřní síly, které mu umožní překonávat války a nákazy, nenávist i hořkost.

Takzvané "civilizované" lidstvo dnes ve skutečnosti prožívá nejčernější z černých epoch své existence. Bude však tím připraveno na lepší, krásné věci. Každý z nás, kdo se snaží pozvednout své vědomí na vyšší rovinu, přispívá k tomu, že vědomí celého lidstva jako celku se povznáší. Tak má praktikování pěti ritů dosah daleko převyšující osobní, fyzický prospěch, který přináší."

 

 

Pět “Tibeťanů": čtvrté cvičení

“Když jsem cvik prováděl poprvé," řekl plukovník, “připadal mi poměrně obtížný. Ale po týdenním cvičení jsem ho zvládl stejně lehce, jako všechny ostatní.

Sedněte si nejprve na zem s nohama dopředu, chodidla 30 cm od sebe. Držte si své tělo zpříma a ruce položte podél těla dlaněmi na zem. Bradu držte rovně a pak ji přitáhněte k hrudi.

Potom se zvolna zaklánějte. Současně zvedejte trup tak, že ohnete kolena, zatímco ruce zůstávají natažené. Trup vytvoří se stehny jednu rovinu rovnoběžnou se zemí. Paže a lýtka musejí být kolmo k zemi. Potom napněte na okamžik všechny svaly, ale nepřestaňte při tom dýchat. Nakonec se vraťte do výchozí pozice, uvolněte svaly a odpočiňte si, než cvik provedete znovu.

Také při tomto ritu je důležité dýchání. Nadechněte se zhluboka, když začnete zvedat trup. Když napínáte svaly, nemusíte zadržovat dech. Když se vracíte do sedu, úplně vydechněte a po krátkém odpočinku (což mnohým pomáhá) opakujte cvik ve stejném dechovém rytmu."

“Když jsem klášter opustil," pokračoval plukovník, “odešel jsem do větších indických měst, kde jsem pokusně vedl kurzy nejen pro anglicky mluvící zájemce, ale i pro Indy. Setkával jsem se s tím, že starší účastníci obou skupin mívali pocit, že cvičení jim nijak neprospívá, pokud ho nedokážou od začátku provést perfektně. Bylo těžké je přesvědčit, že to není pravda. Nakonec jsem je přemluvil, aby ritus prováděli, jak nejlépe dovedou, abychom mohli zjistit, co se stane během měsíce. Jakmile jsem je přiměl k tomu, aby cvičili tak, jak to dokážou, byly jejich výsledky za měsíc víc než uspokojivé.

Vzpomínám si, že jsem v jednom městě v jednom kurzu měl celou řadu starších lidí. Když poprvé zkoušeli tento čtvrtý cvik, sotva zvedli trup od země; a už vůbec se nemohli dostat do horizontální pozice. Ve stejném kurzu bylo také několik mnohem mladších účastníků, pro které tento cvik nebyl vůbec obtížný a prováděli ho od začátku perfektně. To odrazovalo ty starší do té míry, že jsem tyto dvě skupiny musel oddělit. Vysvětlil jsem skupině těch starších, že ani já, když jsem tento cvik prováděl poprvé, jsem ho nedokázal zacvičit perfektně. Ale dnes mohu tento cvik opakovat padesátkrát, aniž bych pociťoval sebemenší nervové nebo svalové vypětí. Předvedl jsem to, abych jim to dokázal. Od té chvíle tato starší skupina, pokud jde o pokrok, překonávala všechny rekordy.

Jediný rozdíl mezi mládím plným životní síly a stářím s podlomeným zdravím je prostě v rychlosti, kterou se točí jejich čakry. Když se normalizuje stupeň otáčení, cítí se starý člověk jako znovuzrozený."

 

 

Pět “Tibeťanů": páté cvičení

Plukovník pak pokračoval: “Když provádíte pátý ritus, jste obličejem otočeni k zemi. Váha spočívá na rukou, dlaně přitom leží na zemi, a na prstech u nohou. Během tohoto cviku by ruce i nohy měly být asi 60 cm od sebe a pokud možno natažené.

Pak se pokuste protáhnout v zádech, aby tělo bylo prověšeno dolů. Zakloňte při tom co nejvíc hlavu. Potom pomalu zvedejte pánev vzhůru, až tělo vytvoří obrácené V. Zároveň tlačte bradu k hrudi. To je všechno. Vraťte se do výchozí pozice a začněte znovu.

Na konci prvního týdne bude průměrně zdatný člověk pociťovat tento cvik jako zvlášť obohacující. Jakmile tento cvik zvládnete, nechtě tělo z pozvednuté pozice lehce klesnout až k bodu, kdy se bude téměř, ale ne zcela, dotýkat země.

Při dýchání platí totéž, co u ostatních cviků. Nadechněte se zhluboka, když tělo zvedáte, a úplně vydechněte, když ho prověsíte dolů."

“Všude, kam přijdu," pokračoval plukovník, “nazývají lidé tyto cviky nejprve izometrická cvičení. Je to pravda, tyto cviky jsou užitečné při ztuhlých svalech a kloubech a zlepšují svalový tonus. Ale to není jejich hlavni smysl. Pravý užitek z cviků je v tom, že normalizují rychlost otáčení našich energetických center. Tato centra se pak otáčejí stejnou rychlostí jako u zdravého, silného pětadvacetiletého muže."

“U takového člověka," vysvětloval plukovník, “se všechna centra otáčejí stejnou rychlostí. Kdybychom však měli možnost vidět čakry nějakého muže nebo ženy středního věku, zjistili bychom, že některé z nich se otáčejí mnohem pomaleji. Každá z čaker se točí jinou rychlostí, a tím je porušena jejich harmonická spolupráce. Pomalejší způsobují, že části těla, ke kterým patří, neplní dobře své funkce; rychlejší zase způsobují nervozitu a vyčerpání. Výsledkem tohoto disharmonického stavu je slabé zdraví, nemoc a stáří."

 

Ještě o krok dál - Šesté cvičení

Plukovník je upozornil, že jestli chtějí mít ze šestého ritu skutečný prospěch, musejí se podrobit velmi tvrdé disciplíně. Navrhl jim, aby nějaký čas přemýšleli o tom, zda jsou ochotni se pro zbytek svého života takové disciplíně podrobit. Ty, kdož by si přáli pokračovat, pozval znovu na příští týden. Po týdnu na rozmyšlenou se dostavilo jen pět členů skupiny, avšak plukovník řekl, že je to lepší výsledek než v jakékoliv skupině, kterou vedl v Indii.

Když vysvětloval dodatečný ritus, řekl, že cvik povzbuzuje regenerační energii těla. Tento proces působí nejen na duševní svěžest, nýbrž obnovuje celé tělo. Ale zdůrazňoval znovu, že to vyžaduje sebekázeň, které se většina lidí není schopna podrobit. Potom pokračoval ve vysvětlování:

“U průměrného muže nebo průměrné ženy je odčerpávána největší část životní síly, která vyživuje energetická centra neboli čakry v podobě sexuální energie pouze spodními čakrami, takže zbylé čakry jsou vyživovány nedostatečně.

Abychom dosáhli optimálního účinku, musíme tuto mocnou energii nejprve aktivovat a pak nasměrovat nahoru tak, aby ji mohlo užívat všech sedm čaker. Jinými slovy: jestli chceme energii převést do horních čaker, je nutné uzavřít se do celibátu. (Poznámka vydavatele na konci této kapitoly.)

Přestože se zdá, že je velmi jednoduché nasměrovat životní energii nahoru k vyšším čakrám, většinou se to nedaří. Na Západě se o to pokoušely mnišské řády a ztroskotaly, protože se snažily pohlavní energii ovládnout tím, že ji potlačovaly. Existuje jen jeden způsob, jak ovládnout tento mocný pud, který nevede cestou jeho potlačení, ale cestou jeho přeměny a zároveň pozvednutí. Takovým způsobem jste nejen “životní elixír", jak býval nazýván, objevili, ale také ho užili, což se dříve dařilo jen zřídka.

Jestliže chcete provádět Šestý ritus, dbejte následujícího. Měl by se praktikovat jen tehdy, když máte přebytek sexuální energie a přirozenou potřebu ji nějak realizovat. Naštěstí je ritus tak jednoduchý, že ho můžete provádět kdykoliv a kdekoliv, když pocítíte jeho potřebu.

Postavte se zpříma a zhluboka vydechněte. Přitom se předkloňte dopředu a opřete se rukama o kolena. Vytlačte z plic poslední zbytek vzduchu a vraťte se do předchozího vzpřímeného postoje. Dejte ruce v bok a zakloňte se. Tím se vám narovnají záda. Vtáhněte přitom břicho co možná nejvíc dovnitř a hrudník zvedejte vzhůru.

V takové pozici zůstaňte tak dlouho, jak to vydržíte. Když už se konečně budete muset nadechnout, nechtě proudit vzduch nosem. Když budete mít plíce plné, vydechněte ústy. Při výdechu uvolněte paže a svěšte je volně podél těla. Několikrát se zhluboka nadechněte. To je ritus, který zakončuje celý systém cviků - jakási jeho koruna. Pro většinu lidí je třeba ho jen třikrát opakovat, aby byla jejich sexuální energie převedena s celou svou působností směrem vzhůru.

Existuje jediný rozdíl mezi člověkem, který je zdravý a vitální, a člověkem těžícím z těchto tibetských cviků. První vyjadřuje svou životní sílu sexuální energií, zatímco druhý vede tuto sílu směrem vzhůru, aby tak dosáhl harmonie a rovnováhy všech sedmi center energie. To je také důvod, proč je takový člověk každým dnem, každým okamžikem mladším a mladším. Vyrábí si sám v sobě pravý "elixír mládí".

Teď už chápete, že si .pramen mládí' nosí každý v sobě. Pět tibetských ritů - nebo šest, abych byl přesný - je klíčem, který otevírá dveře. Když pomyslím na Ponce de Leona a jeho marné hledání ,studny mládí', kolik strastí si vytrpěl, aby se pak vrátil s prázdnýma rukama. A přitom mohl dojít k cíli, aniž by opustil svou rodnou zem. Ale stejně jako já, věřil i on, že se tato ,studna mládí' musí nacházet v nějakém vzdáleném koutu naší země. Neměl ani tušení, že je celou dobu ukryta v něm samém.

Pochopte také, prosím, že ten, kdo chce šestý ritus provádět s úspěchem, musí uvnitř sebe pociťovat alespoň nějakou sexuální energii. Pro člověka, který nic takového necítí, je tento ritus zhola zbytečný. On nebo ona by ho v takovém případě neměli praktikovat, protože by mohl vést ke skleslosti. Místo toho by měl takový člověk bez ohledu na své stáří cvičit v dostatečné míře všech pět tibetských cviků, až pocítí opět dostatek sexuální energie.

Tento šestý cvik by rovněž neměl provádět ten, kdo k němu nemá dostatečně silnou motivaci. Když někdo cítí nedostatečnost, co se týče vyjádření své sexuality a musí stále bojovat, aby překonal sílu její přitažlivosti, pak není ani schopen svou energii přeměnit a směrovat jinam. Jeho energie by mohla naopak podporovat neklid a vnitřní konflikt. Šestý ritus je určen především pro ty, kdo cítí, že v sexuální oblasti došli naplnění a mají skutečnou touhu se věnovat jiným cílům.

Pro většinu lidí je volba života v celibátu neschůdnou cestou; ti by měli zůstat u prvních pěti cviků. Avšak může se stát, že praktikování těchto cviků časem povede ke změně priorit a k upřímné touze po vyšších cílech.

V takovém okamžiku by se měl dotyčný nebo dotyčná pevně rozhodnout a začít žít jiným životem. Takový člověk by měl být schopen pokračovat v cestě, aniž by se stále ohlížel. Jen ten, kdo to dokáže, je na cestě k mistrovství a je schopen využít životní síly k dosažení všeho, co si přeje."

 

 

Poznámka vydavatele:

Je skutečně problematické převádět sexuální energii do horních čaker (což šestý ritus způsobuje) a byt přitom sexuálně aktivní, tedy vyzařovat energii pro spodní čakry. K tomu se vztahuje varování plukovníka Bradforda, který navíc zastává dogma neslučitelnosti sexuální slasti s “pravým" duchovnem. S tímto - ve třicátých letech rozšířeným názorem- nemohou vydavatelé souhlasit. Varující plukovníkova poznámka o riziku experimentování při provádění šestého cviku však byla v dosavadních vydáních ponechána (ze zřejmě přílišné opatrnosti). Mezitím se zjistilo: nevyvolává žádné těžkosti praktikovat tento cvik při sexuální zdrženlivosti a později po “návratu" do tělesně vitální sexuality s ním přestat, to je pokračovat dál v navyklých pěti cvicích. Jsou s tím zkušenosti doložitelné od různých léčitelů i terapeutů. Také Penny McLeanová, která ve svých seminářích a přednáškách doporučuje pět tibetských cviků, přidává k nim i tento šestý. Konečně, i žáci školy Nizhoni Chríse Griscoma popisují, že jím tento cvik pomáhá pročišťovat v pubertě nové pocity a energie. Praktikují toto šesté tibetské cvičení a nežijí odříkavě. Několik hodin po cvičení se však straní styku.

Použito z knihy Petera Keldera, Pět Tibeťanů