Poslání a peníze?

2. 1. 2010

Je správné a spravedlivé, aby lidé brali peníze za duchovní dar, který využívají ke svému poslání?  

Většina lidí na světě má zapsáno, že lidé, kteří dostali nějakou schopnost darem od Existence, či Universa apod., nemají právo za ní vybírat peníze. Podle mínění těchto lidí ti lidé, kteří jsou duchovně obdařeni nějakou významnou schopností, mají ostatním lidem touto schopností pomáhat, a to naprosto zdarma.

                      Je ovšem toto mínění správné a spravedlivé?

 Přináším fakta, díky kterým mohou lidé pochopit a porozumět, zda je toto mínění správné a spravedlivé či nikoli.

 Takovýto člověk, který by tuto svoji nadpřirozenou schopnost používal ve svém životě a opravdu by nepožadoval žádný honorář, ani by opravdu nebral a nepřijímal žádný honorář, by se dostal do jednoznačné a naprosto nevyvážené situace.

 Dostal by se do stavu, že by tento člověk by jenom dával. Ale díky tomu, že by nic nebral, tak by nic neměl.

 “Dával” v tomto případě znamená, že by zdarma uplatňoval tuto schopnost v životě a pomáhal by bez nároku na to, aby bylo jakýmkoli finančním ohodnocením jeho práce pomoženo jemu.

 Jelikož by nic nebral, tak by si neměl z čeho kupovat jídlo, oblečení, boty, o možnostech vzdělávání se a možnosti být na dovolené ani nemluvě. Neměl by za co platit nájem, z čeho živit a šatit svojí rodinu. Také by takovýto člověk nemohl vybudovat a vytvořit místo, kde by mohl působit, protože by na to neměl peníze.

 Takovýto člověk, pokud by nic nebral, by neměl finanční prostředky ani na čtyři holé zdi, ve kterých by mohl ten svůj duchovní dar uplatňovat. Neměl by na telefon a poplatky za něj, tudíž by na něho nebylo ani telefonické spojení. Za co by koupil židle a další zařízení, kterým by vytvořil hezké a příjemné podmínky pro přijetí těch, kteří ho vyhledají kvůli jeho mimořádné schopnosti?

 Má tudíž takovéto mínění, kdy se lidé domnívají, že není správné za mimořádné schopnosti cokoli brát, a takovéto počínání lidí nějakou logiku?

 Na jedné straně lidé míní a tím míněním nechtějí, aby takový člověk s mimořádnými schopnostmi cokoli bral, ale na druhé straně očekávají od takového člověka slušné podmínky, ve kterých by mohli tuto mimořádnou schopnost člověka využít či použít.

 V něčem se tudíž lidé dopouštějí nespravedlivosti, kterou by měli změnit. Buď ve svém mínění, že člověk s mimořádnými schopnostmi nemá nic brát, nebo ve svých požadavcích na tohoto člověka (jeho úpravu, čistotu) a podmínky, ve kterých své mimořádné schopnosti poskytuje.

 Na základě mínění těchto nevědomých lidí vyplývá, že člověk s mimořádnými schopnostmi nemá právo brát finance ani naturálie. Tudíž nemá nárok na oblečení, boty, vzdělávání se, dovolenou, atd., protože si nesmí brát peníze, za které by si toto vše pořídil. Copak takovýto člověk nemá nárok na to, aby mohl žít slušně bez plýtvání? Žít jako ostatní lidé, kteří chodí do práce a kteří nepoužívají ke své práci duchovní dary, ale vydělávají si peníze svým fyzickým potencionálem, či jiným méně duchovním potencionálem?

                                 Jaká je v tomto spravedlivost?

 Takový člověk s duchovními dary, který nebere za svojí práci žádné peníze ani jiné naturálie, by přece musel umřít hlady, bez střechy nad hlavou a zanechal by po sobě nezaopatřenou rodinu.

 Pokud by takovýto člověk opravdu neměl brát nic za svoje schopnosti, by opravdu umřel hlady. Protože by musel splnit podmínku, že by nebral nic.

 Bylo by to spravedlivé?

 Nebylo. A ani to, aby člověk nebral nic, není možné na této planetě.

 Na této planetě nemůže žít člověk (ani s duchovními dary, ani údajně bez nich), který by nebral nic. Každý člověk musí něco brát a přijímat, protože by jinak opravdu umřel hlady a s ním i ti, za které je přímo zodpovědný, tzn. svoje malé děti.

 Tvrzení, které často ve svém životě slyšíme, že “tento člověk nic nebere”, je nepravdivé. Ten, kdo toto tvrdí o nějakém duchovně obdařeném člověku, lže. Každý člověk musí brát, protože by umřel. A ve skutečnosti každý takto obdařený člověk bere, ať přímo nebo nepřímo, ale bere.

 Člověk, který tvrdí, že nic nebere za svoje mimořádné schopnosti uplatňující v práci, se dodržováním tohoto tvrzení dostává do nespravedlivé situace, která ho stejně nutí brát, ale jinde. Tudíž, takovýto člověk bere také, ale nepřímo, kdy si jakoby neřekne stanovenou cenu, ale vezme, co mu je ostatními dáno. Ale toto přijímání je také braní a je to braní naprosto nespravedlivým způsobem.

 Nebo se stává také to, že používá svůj duchovní dar jenom na půl úvazku, aby měl čas na druhou půlku úvazku takového zaměstnání, které by ho uživilo. Je tudíž žádoucí, aby člověk mohl pomoci jenom polovině lidí kvůli tomu, že nemůže naplno uplatňovat své mimořádné schopnosti, protože by se jinak neuživil? Bylo by spravedlivé, aby člověk zdarma pomáhal jenom částečně, jenom napůl a pak by šel do práce, aby si přece jenom něco vydělal?

 Kdo by ve svém životě dělal dvě zaměstnání, např. zdarma pomáhal čtyři hodiny na stavbě různých domů (například po povodních) a pak by ještě chodil na čtyři hodiny do práce například pracovat do kanceláře za peníze, aby se uživil? Málokdo. Ale toto někteří, kteří mají mimořádné schopnosti, dělají a tak vlastně zpeněžují tyto schopnosti, i když je zrovna v té práci neuplatňují.

Není pomoc člověka mimořádnými schopnostmi ostatním také prací?

Člověk s mimořádnými schopnostmi vlastně opravdu vydělává peníze v jiném druhu práce, kdy čas, věnovaný tomu jinému druhu práce, je vlastně zpeněženým časem, ve kterém by dotyčný člověk mohl uplatňovat svoje mimořádné schopnosti.

 Není to ve skutečnosti také braní peněz za dobu, kdy místo aby ten člověk pomáhal lidem, tak jen vydělává? Vždyť to je také zpeněžování svých schopností, i když své schopnosti nepoužije a neuplatní přímo v této práci. Tudíž člověk, který má určité mimořádné schopnosti, také bere, ale nepřímo. Nebere přímo za svoji schopnost, ale bere tím, že čas, který mohl věnovat uplatňování své mimořádné schopnosti nevyužije ve správné míře, ve správném čase a na správném místě kvůli penězům. Je to příliš drahé a nespravedlivé takovéto plýtvání časem a schopnostmi, kvůli nepřímému braní, které je jedním z výsledků nesprávného mínění ohledně honoráře lidí s mimořádnými duchovními schopnostmi…

 Každý člověk, pokud si chce uvědomit pravdu, by si měl položit tyto otázky, a upřímně si na ně odpovědět:

 Kolik je ochoten dát hledači vody, který mu poradí kde kopat a tudíž nezůstat bez vody?

 Kolik je ochoten dát odborníkovi za jedinou radu, kterou mu poradí, jak si pomoci od červotočů, kteří mu rozežírají nábytek a dům?

 Kolik je ochoten dát za pravdu a za návody spravedlivosti, které mu pomohou v životě zbavit se nemocí, bolestí, strachů, bezmoci či jakéhokoli jiného trápení?

 Kolik je člověk ochoten zaplatit za jedinou radu, která mu trvale odpomůže od jediného zlozvyku, či trápení či tápání, kterým se užírá, kterým se ničí?

 Kolik je člověk ochoten zaplatit za pravdu a spravedlivost?

 Cena takovýchto informací je přece bez nadsázky nevyčíslitelná, nevyvažitelná zlatem.

 My stanovujeme ceny tak, abychom mohly žít a tvořit.

 Je náš stanovený honorář za učení pravdy a spravedlivosti vysoký? Jaká je cena za učení se pravdě? Jsou lidé, co by byli ochotni za lživá učení dát i svůj majetek i život, například v různých sektách apod. Chceme my majetky, či astronomické částky za pravdivá učení o čistotě, spravedlivosti a pravdě, která trvale pomáhají, pokud je člověk dodrží?

 Cena musí být stanovena u všeho, co člověk dostává. A ta cena stanovena je, i když si to člověk neuvědomuje, i když to člověk nevidí. Za vše, viditelné i neviditelné, musí člověk platit či na něco přispívat. Někdy je to spravedlivé, jindy nikoli, protože někdy tu cenu stanovují lidé zčásti spravedliví, jindy lidé nespravedliví.

 Ale člověk vždy má za něco, co dostane, dát, protože když člověk něco dostává zdarma, tak si hodnotu toho, co dostal nemůže uvědomit.

 Člověk si tím, že si bere zdarma něco, co je ohodnoceno přesnou částkou, vytváří závažný dluh. Tímto se dotyčný člověk dopouští nespravedlivosti.

 Tímto si vytváří takový dluh, který zaplatí jinde a vícenásobně.

 Pokud si člověk myslí, že před takovýmto dluhem unikne, tak se hodně mýlí. Každý člověk odchází z této planety takovým způsobem, že vždy má zapsáno, jaké má dluhy a dříve či později za všechny svoje dluhy zaplatí odčiněním či jinak.

 Ale během života, když se člověk neoprávněně obohacuje, platí za své dluhy tím, že přichází o to, co získal neoprávněně, anebo o to, co mu je blízké a drahé.

 Ztráty, poškození, poruchy (mimo jedinou výjimku – dosloužení či konec životnosti u určitých věcí), katastrofy, nehody či krádeže jsou nástrojem spravedlivosti, kterými spravedlivost dorovnává jakékoli dluhy, které si člověk vytvořil.

 Proto by měl každý uvážit, zda mu stojí za to, obohacovat se zdarma něčím, co není zdarma, protože to má stanovenou cenu.

 Jaké náklady obnáší naše jediná přednáška? Obnáší hodiny strávené:

  • sestavováním letáčků nad počítačem, coby avizování té přednášky, PC, elektřina, tiskárna i tonery do ní stojí peníze, i čas strávený nad počítačem stojí peníze, protože ubírá možnost si vydělat peníze jiným způsobem
  • kopírováním, kopírka i náplně do ní jsou za peníze, opět je potřeba čas na kopírování
  • řezáním letáčků, řezačka stojí peníze a opět zde tráví člověk svůj čas
  • studováním materiálů a informací, coby přímou i nepřímou přípravou na přednášky, kdy opět je zde faktor času
  • sepisováním témat 2,5 hod. přednášky, sepisování opět ubírá možnost si vydělat peníze jiným způsobem
  • dojetí na přednášku i z ní, kdy auto i benzín stojí peníze
  • zařízením pronájmu sálu, kdy pronájem sálu stojí také peníze, peníze stojí i pro toto vyřizování potřebné auto a benzín do něj i telefonáty
  • příprava vstupenek, tzn. nákup vstupenek, jednorázově razítka na ně i pokladničky, to stojí všechno také peníze, opět je potřeba čas na orazítkování datumem a označení ceny vstupenek
  • a další práce a s nimi spojené výdaje.

 To, co člověk slyší na přednáškách, pokud to má být kvalitní přednáška za kvalitních podmínek, nelze vytvořit ze vzduchu, bez financí. Toto jsou vyjmenované náklady (ne všechny) na jedinou přednášku. Kolik financí obnáší semináře, internetové stránky, tiskoviny? Jde to do stovek tisíc korun, i když se to nezdá. Toto si mnoho neuvědomělých lidí neuvědomuje, protože by jinak nemohli nikdy požadovat po někom, aby svoji práci dělal zdarma.

 Takovýmto spravedlivým způsobem nyní máme a vždy mít budeme mít i v budoucnu naše ohodnocení stanovené my. Není to zneužití ani znesvěcení našich určitých schopností, ani se tímto nedopouštíme jakékoli nespravedlivosti. Naopak, tímto počínáním činíme to nejspravedlivější, co dnešní doba umožňuje.

 Toto sepsání jednotlivých, pravdou podložených námětů k přemýšlení považuji za dostatečné vysvětlení pro každého, který si myslel, že lidé duchovně obdaření nemají právo na honorář.

 Je ovšem na každém, jak se k těmto spravedlivě stanoveným cenám postaví a jak na základě těchto zveřejněných pravdivých informací naloží se svojí svobodnou vůlí.

Share

Odběr novinek

Přihlaste se k andělskému newsletteru a budou Vám na e-mail chodit novinky od Andělské paní.

Andělské produkty

Přihlášení